Další novinka byla možnost spaní na 8mi postelích ve dvou separovaných místnostech, což mi správce budovy nabídl jako revanž za změnu místnosti pro samotnou akci. Z možnosti spaní jak na hotelu jsem dostal jen samé pozitivní reakce.

Pak tu byla jedna změna, která se týkala organizace. Bohužel můj brácha nemohl z rodinných důvodů pomáhat s organizací během celé akce, pomohl tedy s tím fyzicky nenáročnějším a to nanošením/vynošením a transportem. Ale tím, jak byla nízká návštěvnost, tak se akce dala celkem dobře kočírovat i v jednom člověku. Nesmím zapomenout, že roli spolu-organizátora převzala moje dcerka eli-3d, která se “starala” o návštěvníka nižší věkové kategorie ;o) Příští rok však dostaneme zpátky velké prostory v přízemí a věřím, že budeme i v plném stavu tedy já + brácha + Eli.

Letošek jsem přípravám věnoval opravdu hodně času. Měl jsem takový skromný plán koupit všechny modely Amig a ukázat je ve funkčním provedení. Jenže sami víte, že Amigy jsou dnes velmi drahý artikl a tak nebylo v mých možnostech všechny modely zakoupit. Proto jsem požádal některé své dobré kamarády, jestli by pro výstavu nezapůjčili modely, které nevlastním. A povedlo se, na akci jsem otevřel takovou malou interaktivní Amiga výstavu skládající se z náseldujích strojů:

Amiga 1000

Amiga 500+

Amiga 2000

Commodore CDTV

Amiga 600

Amiga 1200

Amiga CD32

Amiga 3000

Amiga 4000

Amiga 4000T

Jediná Amiga, která chyběla byla Amiga 3000T, ale co naplat, prostě nebyla k dispozici.

K modelům Amig jsem připravil štítky, keré návštěvníkům ukázaly data kdy byl konkrétní model vyráběn, jakou cenu měl při uvedení na trh, konkrétní výbavu apod. K tomu všemu jsem připravil přehlednou časovou osu výroby všech modelů, ze které člověk jasně viděl, které Amiga modely se vyráběly krátce a které po delší dobu.

Další novinkou RESETkání byl malý bazárek. Ne všechno se prodalo či rozebralo, ale něco málo přeci jen. Myslím, že bazárek bude mít příští ročník znovu své místo.

A jdeme dál… Letos jsem měl na akci dvě Amigy 4000 vybavené PowerPC procesorovou kartou Sonnet Crescendo 7200. Obě Amigy fungovaly již na nové PowerPC.library, což jsem už před nedávnem demosntroval ve svém článku tady na webu. Pro návštěvníky jsem tedy zkusil ukázat něco nového a to fungující Shogo jakožto nejnáročnější WarpOS/Warp3D hru pro klasické Amigy a také jsem obě Amigy sesíťoval pomocí USB Ethrnet adaptérů i se svou hlavní Amigou 4000T, která též obsahuje PowerPC procesor. Kluci se nedali dlouze pobízet, zasedli k Amigám a rozpoutali deathmatch řežbu.

Než přejdu k dalším novinkám, nebyl jsem jediný, kdo měl letos přednášku. Lisiak4 nám ukázal svůj pokrok v ASM programování a předvedl ukázky ze své hudební rutiny. Mně, jako člověku, co zná maximálně VBA/VBS či Pacsal, to přišlo naprosto šílené. Za mě tedy kloubouček dolů Lisiaku ;o)

Co se nepovedlo minulý rok, to se povedlo tento. Minulý rok jsem měl několik měsíců před akcí objednaný Vampír 600, jenže ten do doby akce nestihl dorazit, protože co si budeme nalhávat, přednost dostali jiní nejspíš VIP. Letos jsem si řekl, že sebou nenechám takhle vyjebat a otravoval jsem Apoláky a zejména Majstu na IRC co to šlo. Můj stalkering pomohl a Vampír 500v2+ ke mě dorazil několik dní před akcí. Jako důvod urgencí jsem nemusel ani lhát, prostě jsem chtěl při příležitosti brněnské akce udělat premiéru jejich akcelerátoru, nic víc. A to se také povedlo. Sice jsem nestihl připravit tolik věcí, kolik jsem toho chtěl, pač času už moc nebylo, ale ukázal jsem nějaké hry, dema, video přehrávání, rychlost IDE, možnosti SAGA RTG a hlavně Shapeshifter (MAC emulátor), který se mi za pomocí získaných hardfilů povedlo celkem úspěšně rozjet a oddemonstrovat. Takže ano, Vampír 500v2+ je pecka, modlím se, aby to chlapcům vydrželo a pokračovali v podpoře, protože zatím je to z poloviny funkční turbína a mnozí z nás čekají zejména na implementaci FPU.

Na párty dorazil DaMi s novým A1200 šasí a tím šťastným majitelem se stal Solaris. Probrali jsme dobré, ale i špatné stránky tohoto produktu, ale řekl bych, že těch kladných stránek je více.

Další novinkou byl Mouse/Joy USB adaptér, který k0x čerstvě dovezl z Polska. Jedná se o chytrou redukci na USB, která rozpozná USB myš, joystick, joypad a ihned funguje. Testovali jsme to na několika myších, USB joysticku a USB joypadu. Všechno nádherně fungovalo.

Víc novinek už asi nebylo, ale na tak malou party to stačí, nemyslíte? ;o) Ale párty by nebyla párty, pokud by na ní nebyla také zábava. Zapařily se klasické mulťáky jako Dune3 aneb Achutung Die Kurve, MasterBlaster, hodně jsme hráli SuperTennisChamps. V posledním jmenovaném se nám povedlo jednou porazit i počítač a vůbec těch infarktových utkání jsme sehráli celou řadu. Běheme akce jsme řešili klasické HW a SW problémy (nestabilita Codexovy Amigy způsobená zdrojem, nastavení XAD archivace v DOpusu, BPPC a BVision problémy u Springiho, atd…). Mnozí si sedli ke svým Amigám s tím, že přesně věděli co budou celou dobu hrát (k0x a jeho ProjectX, DaMi a jeho Turikán), někteří spíš klábosili a byli rádi za skělou společnost dobrých známých.

Jako předminulý a minulý ročník, i letos jsem si připravil znalostní Amiga kvíz respektive kvízy dva (opět jsem zvolil excelentní SCALA MM400). Nesmím zapomenout poděkovat Předsedovi, kterého jsem kontaktoval s prosbou, jestli by mi jako herní odborník nepomohl s otázkami v herní sekci. Pomohl a poslal mi otázky, které byly velmi originální, zajímavé, ale také nebyly jednoduché. Účastníci se tímto dozvěděli pár nových faktů a doufám, že se i pobavili.

Na každé akci vždycky určitou část věnuji také demoscéně. Nebylo tomu jinak ani letos a pustil jsem několik letšních demo novinek jak na AGA stroji, tak i na OCS. Zejména Macínovi jsem pustil některá hi-tech dema, která si později odnesl na flashce, že to doma prubne na svém Apollo 1260/80.

Občerstvení a samoobsluha opět fungovala, i když se muselo chodit o dvě patra dolů. Separátní prostory na spaní s postelemi se také osvědčily. Celkem bylo na akci přítomno 16 dospělých (včetně mě), 2 děti, 18 Amig, 2 Meky a 2 PC. Vypilo se 21 Starobrn a pouze 4 Plzně. Na to, že byla opět rekorně nízká účast se vybralo slušných 76,6% nájmu a to zejména díky několika lidem, kteří přispěli ještě částkou navíc.

Co se nepovedlo… No především se mi nepovedlo být zdravý a doufám, že jsem nikoho nenakazil i přes to, že jsem se dopoval vitamíny, léky, bonbóny co to šlo. Prostory nebyly ideální, museli jsme zatemňovat okna, často větrat vysokou teplotu. Vypůjčený projektor neměl rád analogový vstup z jakékolikv Amigy, fungoval pouze digitální, takže promítat jsem mohl pouze z HDMI na Vampírových Amigách. Tím, jak byla kuchyňka daleko, někdo z ubytovaných studentů či neslyšicích residentů si chodil pro naše chlazené nápoje zejména pro energeťáky, protože jich zmizelo asi osm. Někdo z nich si též odsypal asi půlku instantního kafe. Holt nebyli jsme poblíž a nebyla možnost to mít pod kontrolou. Příště už bude vše při starém hezky v přízemí s funkčním projektorem na stropě a občerstevním po ruce.

Chtěl bych všem ještě jednou poděkovat za účast, doufám, že se akce líbila a že RESETkání zůstanete věrní i příští ročník. Já se pokusím zase něco vymyslet, aby to byla akce sice tradiční, ale se několika příjemnými novinkami.

Akci jsem začal v 9 hodin ráno přestěhováním svých čtyř Amig o 300 metrů v ulici. O dvě hodiny později dorazil brácha a dokončili jsem aranžmá obou sálů. Chvíli po nás přijel první návštěvník k0x. S k0xem jsme byli domluveni na sestavení druhé české Amigy poháněné Sonnet G3 akcelerátorem. Ale než jsme se do toho pustili, k0x mi předal fungl nový plastový kryt pro A4000T, který nějakým zázrakem ulovil v emerice. Amiga je teď jako nová a tímto k0xovi ještě jednou děkuju.

Při sestavování k0xovy Amigy jsme hned na začátku narazili na zvláštní problém s nekompatibilitou Cyberstormu MK3 od firmy DCE s posledním modelem Mediatoru 4000Di MK3. Jednoduše, pokud byla přítomna tato turbína, mediátor jako by v Amize vůbec nebyl. Pokud se použila jakákoliv jiná turbína (Cyberstorm MK3 či PPC od Phase5), tak se Mediátor bez problémů nahlásil. Prohazovali jsme karty mezi Amigami, zkoušeli povyměňovat a kombinovat RAMky, flashovat firmware, apod. Inu Cyberstorm od DCE se stal stopkou pro naši jinak dobře připravenou setup-akci.

Další hardwarovou akcí bylo vyzkoušení custom ROMek 3.9 spolu s věcičkou zvanou ROMY. Jenže ani instalace tohoto nevedla ke zdárnému výsledku. Tím byla pokaždé jen černá obrazovka bez známky aktivity či snahy o boot. To, co je špatně, jestli blbě vypálené ROMky nebo nahraný ROMy modul, to se zjistí až po akci. k0x odemne tedy dostal alespoň kopii mého systému a jakmile vyřeší hardwarový problém s Elboxem, pak bude stačit jen disk zapojit a může vesele fungovat.

Jako další přijeli kluci z Českých Budějovic „nickovitě“ Codex a Springy. Springy je už stálice, ale Codex u nás byl poprvé a já doufám, že ne naposled. Oba kluci přivezli své A600 s Fúrinkama a jak se později ukázalo, byla právě A600 nejvíce zastoupenou Amigou mezi návštěvníky.

Dalšími návštěvníky byli Solaris se synem Lukym a udělali mi velkou radost, že přijeli oba. Já svou dcerku Elenku už nějakou dobu beru na akce, a tím, že přijel její vrstevník Luky, tak konečně nebyla na akci jediná zástupkyně nové generace. Děti spolu hráli na Amigách, ale i venku, protože bylo nádherné počasí.

Solaris také dovezl Laserovou tiskárnu HP LaserJet 4 a mojím úkolem bylo tiskárnu zprovoznit pod Amigou. Nejprve jsem čekal, že tiskárna bude SCSI, ale byla LPT. Už je to velmi dlouho, co jsem měl tiskárnu připojenou na Amize, takže jsem netušil, jestli se mi to vůbec povede. Po připojení tiskárny jsem jen tak zkusil nastavit Printers v Prefs na odpovídající model tiskárny a hned poté zadal tisk několika slov z Editpadu. Tiskárna nažhavila válec a vytiskla přesně to, co jsem do Editpadu napsal. Pak jsem zkusil vytisknout nějaký dokument z AmigaWriteru obrovitými písmeny a též se vše vytisklo, jak mělo. Inu Amiga je supr a Solarisovi patří obrovský dík!

Na letošní ročník dále zavítali DaMi s Dóďou, Šlacha, Igi, Derrik, Wayne, Killjoy, Lisiak, Starej Mraf a také Uunek, který přivedl 3 nové tváře Liborera, Sandokana a jeho syna Erika. Z nových tváří mám vždy obrovskou radost a také trochu nervy, abych je náhodou něčím neodradil. Liborer i Sandokan Amigu znají, ale co jsem pochopi, tak s ní už dávno skončili a proto jsem jim velmi rád ukázal obě Amigy 4000, popsal jednotlivé komponenty, oddemonstroval hry, dema a také nový Sonnet projekt.

Všichni, co si přivezli Amigy, tak si je tradičně pustili a dle libosti hráli, nebo laborovali s tím či oným. Codex si instaloval nový Workbench, Springy zkoušel zprovoznit IDE speed přes Fúriu, DaMi instaloval OS4.1 na UAE a například Derrik, který si na akci přinesl pájecí stanici, tak během párty recapoval Amigu 600 bratrům Waynovi a Killjoyovi. Jejich A600 dostala i novou membránu klávesnice, celá se pročistila, v neděli sestavila a samozřejmě nakonec fungovala. Na druhou stranu ti, co přijeli bez Amigy, tak o ty jsme se starali buď já přednáškami u velkých Amig v malém sále, nebo můj brácha, který ve velkém sále na A1200 organizoval různé multiplayer hry (Masterblaster, SWOS, Dune III, Wormsigns, …). Jsem rád, že se lidi neostýchali a účastnili se zmíněných herních klání. Soudě podle reakcí si to užili a já mohu jen poznamenat, že kdokoliv najde a navrhne nějaký další zajímavý „mulťák“, nechť s ním přijde a na příští párty si to rádi zahrajem.

Minulý ročník jsme zkusili novinku v podobně znalostního Amiga kvízu, který obsahoval otázky z okruhu hardwaru, softwaru, historie, demoscény, her a hudby. Kvíz byl kompletně dělaný ve Scala MM400, což býval můj velmi oblíbený program. I proto jsem se letos těšil, až budu ve Scale znovu pracovat a připravím podobný kvíz. Nakonec jsem udělal kvízy dva, jeden proběhl v pátek a druhý v neděli.

Sobotní oběd jsme letos vychytali a vyrazili společně do restaurace Nepál. Jak název napovídá, jedná se o restauraci s orientální Indickou kuchyní. Už jsem tuto restauraci navštívil několikrát a proto jsem věděl, že tu vaří výborně a veliké porce. Dle spokojených výrazů soudím, že většině jídlo chutnalo a konrétně já jsem porci celou nedal a tak jsem měl zabalené Vindaloo i k věčeři.

Pokud denní hodiny patřili hrám, klábosení a laborování s Amigami, večerní a noční hodiny patřili turnajovým hrám, promítání dem a hlavně zvýšené spotřebě piva. Promítacím nástrojem byla zejména moje A4000T, která přehrávala oldschool OCS, newschool 060, powerpc a pak také různé další produkce grabnuté do videa (PC, wild, console, DOS). Prostřídával jsem tedy všechny tyto platformy, žánry, styly a snad jediné, co chybělo bylo trochu větší obecenstvo.

A protože jsem nakousl obecenstvo, musím konstatovat, že letošek byl rekordní v několika aspektech:

• K dispozici byla největší plocha (dva sály, dvě místnosti na spaní)
• Pronájem prostor se velmi zdražil kvůli rekonstrukci a převedení pod nového majitele (ovšem platil jsem pouze za dva sály, spací místnosti byly „zdarma“)
• Zdražení prostor a velmi malý počet předběžných registrací mělo za následek stanovení nejvyšího vstupného v historii RESETkání
• Registrovalo se nakonec 19 lidí a také jich 19 přijelo (16 dospělých a 3 děti)
• Absolutně nikdo nepřinesl a neposlal compo příspěvek, takže compo bylo zrušeno
• Zbylo nejvíce piva než kdy jindy (konkrétně zbylo 24 plzeňských piv a jeden kingswood, přičemž připraveno bylo 48 plzní, 24 starobrn a 12 kingswoodů). Zrovna teď jedno z těch 24 dopíjím…

Závěrem bych rád poděkoval třem návštěvníkům, kteří i přes vyšší vstupné přispěli ještě nad rámec vstupného a jejich sponzorským darem dorovnali náklady na pronájem. Velmi si toho vážím, děkuju a zkusím na příští rok vymyslet, nějaké další lákavé novinky a současně udržet dobrou atmosféru brněnské párty.

A nakonec pár mých videí:

– Video z noci z pátku na sobotu, velký sál, klábosení, paření her na plátnu

– Video z noci z pátku na sobotu, malý sál, demoprojekce avšak jen jeden posluchač

– Video ze soboty, v málém sálu se demonstroval Sonnet projekt, otestovala laserová tiskárna. Ve velkém sále se pařily mulťáky.

– Video z noci ze soboty na neděli, demoprojekce se přesunula do velkého sálu (to kvůli té svítící polokouli ;oD

Čím mě lákal Bytefest? Organizaci si vzal pevně do rukou Fery, který si poté podle ohlasů, nevedl vůbec špatně. Přehodil pomyslnou výhybku a vrátil Bytefest zpět na správnou kolej. Bytefesty jsem zažil dobré i horší a se zážitky všelijakými. V potaz jsem bral též cestování, tedy cestovat 400 km po známé trase nebo 1600 km po naprosto neznámé. Navíc dcerka se mnou letos začala navštěvovat „akce s Amiga strejdama“ a byl by to celkem risk s ní jet takto dlouhou a vyčerpávající cestu.

RL již počtem registrací sliboval obrovskou návštěvnost, jaké v Ćechách nelze dosáhnout. Dále organizátoři již od počátku avizovali Amiga only compo a takové prý proběhlo v celém Polsku naposledy před 10ti lety. Velmi intenzivně probíhala debata o párty na polském ppa.pl fóru a na IRC. Mnozí už předem prozrazovali, že pracují na tom či na onom a očekávalo se tedy, že compo se naplní a proběhne.

Jakmile jsem se definitivně rozhodl, že to risknu a cestu podniknu, nabídl jsem odvoz na OldCompu a Amigaportálu. Ovšem stejně jako na letošní jízdu na Revision, se nikdo neozval a tak jsem jel sám se svou holčičkou.

Cestu jsme zahájili podle plánu, tedy těsně před půlnocí ze čtvrtka na pátek. Trasa byla jasná, Brno – Ostrava – Lodž – Gdaňsk. Byl jsem náležitě vybavem mozkovými stimulanty a to čtyřmi Redbuly, litrovkou Shocku, horalkami, čokoládou a dvěma vypálenými CD-MP3 s mixy s house, trance, progressive a happy hardcore. Dcerka byla vybavena mobilním telefonem s několika novými stáhnutými hrami a plyšákem „červeňák“ na spaní.

Už samotná cesta pro mě byla velkou neznámou, jelikož jsem touto trasou nikdy před tím nejel a mnozí experti na Polsko mi tvrdili, že Polsko má jedny z nejhorších silnic a dálnic v Evropě. Rád bych tedy všem rád sdělil, že nejhorší povrch dálnice jaký jsem po celých 1600 km zažil byl povrch D1 kolem Brna a pak onen nechvalně známý zvlněný povrch kolem Ostravy. Největší zpomalení na jinak luxusní cestě jsem zažil ve městě Lodž, které ještě nemá vybudován obchvat a tudíž se muselo jet přes město (i přestože ve městě je jakýsi okruh s několika pruhy v každém směru, o největší zdržení se postaraly nesynchonizované semafory snad na každé křižovatce). Ale jinak cesta vedla defakto stále po dálnici nebo dvou-pruhovými rychlostkami přímo na sever do Gdaňsku.

Jelikož jsem jel se svou malou dcerkou, velmi jsem dbal na naší bezpečnost, jel pomaleji než byl rychlostní limit a dodržoval přestávky. Abych to ještě upřesnil, polské dálnice jsou velmi podobné těm německým, tedy pumpy nejsou tak časté, ale když na ní narazíte, je to pumpa all-inclusive (to znamená s restaurací, velkou plochou s parkovišti, čistými záchody zdarma a nabídkou půllitrových kafí za cenu circa 50 korun). Na cestě mezi pumpami se nachází spousta odpočívadel s WC a leckde i sprchami s teplou vodou. Povrch dálnic byl jednolitý, hladký a celkově velmi příjemný. Tedy rozhodně opak toho, co je máme nás v Čechách, kde je co 10 kilometrů jiný asfalt, který je rok co rok stejně spravován a záplatován.

Také jsem se obával polských střelců, které čas od času potkávám na českých dálnicích. Naštěstí jsem jich zpočátku příliž nepotkal, ale to bylo spíše dáno dobou, ve které jsem cestu absolvoval. Až ve městě Lodž jsem narazil na idioty, co rádi slalom mezi pruhy bez blinkru, na nedodržovače bezpečných odstupů a dokonce na agresivní autobusáky MHD. Lodž byl i v 5:30 ráno zasekaný od křižovatky ke křižovatce kvůli nesmyslně seřízeným semaforům (zlatý synchronní okruh v Hradci Králové). Jakmile jsem se dostal z tohoto prý studenského města, už bylo zase dobře. Navíc zanedlouho se najelo na mýtem placenou dálnici A1 a cesta opět hezky odsejpala.

Jak jsem dobře zvládnul odjezd, podařil se mi i příjezd a na místo akce jsem dorazil pouhých 20 minut po otevření bran. Ihned jsme vynosili Amigy, aby se šly co nejdříve do tepla a dali jsme si snídani. Hlavní organizátor Sachy mě zkásnul o poloviční vstupné (pokud návštěvník přinesl 3 kompy, měl ½ vstupné) a dcerka byla zdarma. Když jsme se aklimatizovali, prošli jsme si areál. Areál byl patrový, v horním patře se nacházela spací místnost, dvě místnosti s výstavou počítačů (v jedné z nich jsme se uhnízdili i my), prodeje suvenýrů a různých retro-like blbůstek, posezeníčko u Megadrajvu a starého Nintenda. Ve spodní části areálu u schodů bylo několik stolů pro počítače a pak hlavní sál s projekcí, pódiem a několika řadami stolů opět pro počítače. Z tohoto sálu se pak dalo vyjít ven ke stanu s občerstvením. Nutno podotknout, že toalety byly v areálu troje, jedny ve spodním a dvoje v horním patře. Sprcha, zamykatelné skříňky, šatny, to vše bylo též k dispozici v horním patře.

Co se občerstvení týče, servírovaly se ručně dělané hamburgery, ovšem ne takové chcípáčky jako u Meka, nýbrž obrovské burgery s čerstvého voňavého hovězího a to v 7mi variantách od klasických přes sýrem či jalapeňos nadívaných macků. S Elenkou nám velmi chutnalo. U stánku byl postavený přístřešek, na jehož druhém konci byla pípa piwa s obsluhou a uprostřed velký ohřívač hostů.

Pátek

Akce začala v 9 hodin ráno a přestože jsme dorazili o pouhých 20 minut později, byla asi 1/5 míst obsazena. Rozhodoval jsem se, jestli budeme ve spodní části blíž „dění“, nebo v horní části v klidovější atmosféře. Vzhledem k Elence vlastně nebylo o čem přemýšlet, šli jsme raději do jedné z horních místností a rozestavěli Amigy mezi různé 8 bitové mašiny. Akce měla stanovený program, ale já se spíš věnoval Elence, aby si akci užila jak u Amigy, tak i u vystavených mašin a konzolí.

Jakmile jsem Amigy pozapojoval a naaranžoval, zkusil jsem je postupně také pozapínat. Všechny naběhly bez problémů. Především moje Amiga 4000T budila v návštěvnících zvědavost a není divu, byla na výstavě jediná a kdo ví, kolik jich provozuschopných z 2000 vyrobených kusů ještě zbylo. Kolemjdoucí se mě často ptávali, copak je uvnitř, jaká výbava se v Amize skrývá, abych nemusel neustále opakovat totéž, spustil jsem WhichAmiga a nechal ho na Workbenchi otevřený.

Elence jsem pustil její oblíbené hry a některé jsem hráli spolu. Sály se plnily lidmi i dalšími exotickými počítači a nám začlo být hladno. Inu vypravili jsme si dát hambáč. Obsluha neměla problém s angličtinou, ovšem po optání odkud jsme, mi řekli, že mohu mluvit česky, že my slovanští sousedé si porozumíme. Elenka si dala hamburger se třemi sýry a já měl zase hamburger se slaninou a marinádou. Krom cibule snědla Elenka skoro celý hambáč a syti jsme se vydali hezky zpět do teplíčka k Amigám.

Během odpoledne a večera se u Amig zastavilo nespočet lidí a několik z nich mě poprosilo, jestli by si nemohli zahrát to či ono. Samozřejmě jsem vyhověl, byl jsem v sále, kde byly všechny stroje předchystané k použití návštěvníky a tak i moje A600 a A1200 měly otevřené adresáře s hrami a joysticky přichystané k použití. U A4000T jsem většinou demonstroval věci já nebo Eli.

V pátek večer jsem si stihl popovídat se spoustou skvělých lidí, Amigisty a scenery. Dorazila i norská delegace, ovšem jen jednočlenná oproti registrované trojici. Ale i tak jsme se dali do zajimavé debaty a do noci probrali spoustu témat. Příchodem půlnoci jsem musel Elenku defakto odpojit od Megadrajvu a do přichystaného pelíšku v náručí odnesl. Usnula téměř okamžitě.

Jelikož jsem předchozí noc nespal ani minutu a jel jsem tedy nonstop už druhý den, překvapovalo mě, že ve 2 hodiny v noci nejsem stále nijak extra unavený. Ovšem věděl jsem, že jestli se nepřinutím jít spát co nejdříve, ráno bude kruté. Vypnul jsem proto Amigy a šel si lehnout do spací místnosti vedle té své malé holčičky.

Sobota

Jakoby nemělo vliv kdy jde Elenka spát, vstala klasicky v sedm a začala mě bombardovat dotazy „tati kdy už budem vstávat“. Já byl tuhej, oční víčka šla jen stěží otevřít a vlně dotazů jsem unaveným tónem odpovídal, že je příliž brzo, ať si ještě na chvíli lehne. Vstávání jsem průběžně oddaloval o cca hodinu a pak začala sobota.

Tento den byl přístupný pro širokou veřenost od 9 ráno do 17 odpoledne za zlevněné vstupné 5 Zlotých (cca 35 korun). Mým skromným odhadem akci v sobotu navštívilo kolem 300 lidí. Velmi mnoho návštěvníků s sebou mělo děti a ty zajímaly především hry. Samozřejmým lákadlem pro ně bylo i to, co hraje “tamta holčička” v růžovém. A proto jsem byl rád, když Elenka bez problémů předávala joystick/joypad/klávesnici natěšenému polskému klučinovi nebo holčičce.

Elenčino chování nezůstalo bez povšimnutí a dostala proto od organizátorů nějaké dárečky, dobrůtky a i já jsem jí slíbil dáreček ze stánku s retro-like věcma. K obědu jsme si dali opět hamburger, avšak oba jsme se shodli, že k večeři už dáme něco jiného a volba padla jasně na salámovou pizzu.

Jakmile otvírací hodiny pro veřejnost skončily, přišel na řadu hřeb akce respektive začaly demoscene compos. První tři compos patřily 8 bitové scéně a i když šlo jistě o zajímavé příspěvky tyto jsem si nechal ujít a věnoval jsem se dcerce. Šli jsme se místo toho projít kolem areálu a tam potkali norského kolegu. Takže jsme compo prokecali a vrátili se až na Amigácká compa. Jelikož již v sále nebyly volné židle, donesli jsme si svoje. Místo však bylo začně omezené a my se mohli usadit asi 2 metry od obřích repráků. Elence jsem proto nasadil špunty do uší a mohlo se začít.

V sálu se promítalo dvěma projektory, na prvním běžely Scala slajdy a na druhém samotné příspěvky. Amiga music compo obsahovalo 9 příspěvků a spolu s Eli jsme vybrali 3 horké kandidáty. Hezké bylo i to, že pořadatelé všechny songy pouštěli buď v Protrakckeru, či Digiboosteru na plátno, takže každý mohl vidět i strukturu jednotlivých patternů a porovnat složitosti skladeb. Grafického compa jsme se poté nezůčastnili, Eli chtěla najíst a už se jí do sálu zpátky moc nechtělo. Já si ovšem nechtěl nechat ujít executable compo a proto jsem se jí snažil dát spát. Jenže ona nechtěla, prý si na Amize ještě pohraje. Řekl jsem si OK, beztak budu hned zpátky, v compu nemůže být víc jak 3 příspěvky. Amiga executable compo ovšem mělo neuvěřitelných 8 příspěvků, přičemž spousta z nich velice kvalitních. Poslední osmý příspěvek si navíc urputným skandování ešče raz, ešče raz vysloužil opakování.

Rychle jsem se vrátil vrátil nahoru vybíhajíc schody po třech a našel jí spící na židli. No trochu jsme to přehnali a přiznávám, že jsem jí před compem měl donutit jít do spacáku. Ale byla to naše první zahraniční akce a tak to je poučení pro příště. Odnesl jsem jí do jejího spacáčku a z její spící polousměvavé tváře bylo znát, že je i přes to spokojená.

Jelikož noc byla ještě mladá, došlo na demoshow na mojí Amize a dopíjení pivních zásob. Postupně se přidalo pár polských kolegů a došlo k zapíjení vydařeného compa. Jenže přišel Lotharek s požadavkem, jestli bychom společně nemohli vyzkoušet některé „problematické“ kusy karet Fúria EC020. Co bych pro produkci těchto karet neudělal. Vyzkoušeli jsme tedy několik kusů a všechny šlapaly jako hodinky. Úspěch jsme zapili čímsi co připomínalo křížence Becherovky a Ferneta a pokračovalo se v demoshow.

Poté jsme se přesunuli dolů, kde probíhal live perform Skippa z Potion, který hrál líbivé Elektro. Polští kluci tancovali jako zběsilí, za což mohly ty jejich zubrowky s energeťákama a já si v klídku užíval koncertík. Co hodinu jsem odbíhal kontrolovat své spící dítko, ale kolem druhé v noci jsem začal pomalu a jistě plánovat přechod do Sleepmodu. Kluci si totiž začali při tanci svlékat trička a po chvíli ukazování svalů začali ve svých stavech jakési chlapácké poměřování sil (všechno v dobrém) a přetlačovali se jako by byli v sumo ringu. No kluci měli dost a já potřeboval být fit na zítřejší cestování. Takže dobrou…

Neděle

Tož klasika, Eli v sedm tralálá a já tuhej. Tentokrát jsem jí ještě v polospánku doprovodil k Amigám a lehl si k ní poblíž jen tak na zem s tím, že tu hoďku ještě dospím. Probudil jsem se však až o 4 hodiny později v 11 a koukám, že lidi stačili mezitím sklidit ze stolů polovinu vystavených exponátů. Trochu jsem znervózněl jestli se nestalo něco s mojí Elenkou a Amigama. Ale nic, Eli byla poslušně na svém místě a usměvaná se ptala, co bude k obědu. „Hmmm no to bych taky rád věděl, ale něco vymyslíme, zlotek máme ještě dost“ odpověděl jsem. Nyní bylo důležité všechno zabalit, abychom stihli vyrazit na 10ti hodinou cestu v nějakou dobrou hodinu (nejlépe ve 13:00). Povedlo se, Elenku jsem chvilkově zasytil horalkou a fidorkou, co nám zbyly z českých zásob a jako puzzle poskládal věci do auta. Stihli jsme spolu ještě vyhlášení výsledků u kterých nebylo pochyb, jak dopadnou. Po rozlučce s mnoha polskými, ale i německými kolegy jsme s Elenkou vyrazili na zpáteční cestu.

Hned po výjezdu z města jsme na dálnici zastavili na oběd v restauraci u pumpy a dali si výborné vepřové koleno s bramborem a hořčicí. Natankovala se plná 75ti litrová nádrž a hurá domů. Musím říci, že zpáteční cesta už nebyla taková pohodička jako ta první. A to teď nemluvím o nějaké únavě (kupodivu unavenější jsem byl při první cestě) nýbrž o polských účastnících provozu. Nedělní odpoledne s nimi bylo jako nefalšovaná cowboy-ka. Zejména ti v dražších autech si na silnici dělali co chtěli. Naštěstí v Mondeu budím trošku respekt, ale i tak musel člověk koukat na všechny světové strany, aby se náhodou s nějakým tím šílencem nepotkal plech na plech.

Ovšem kupodivu nejhorší poláky jsem potkal až za hranicemi v Čechách, kdy se kolem mě na dálnici z Ostravy proháněli skoro dvojnásobnou rychlostí. Typoval bych, že měli namířeno do Rakouska, protože k nám by se do práce určitě tak nehnali. Navíc je tam asi i dobře platěj, pač si jim pokuty za rychlou jízdu asi nedělají vrásky. Proč si to myslím? Předjíždím si takhle patero kamionů za sebou, nijak nezrychluju, jedu si svůj tempomat (129 km/h), protože za mnou nikdo nesvítí. Když míjím druhý kamión, všímám si, že mezi tímto a kamionem před ním jede černá Oktávka RS (MK2) a přemýšlím, proč ten blbec riskuje jízdu mezi těžkotonážníky. Pokračuju ještě jede kamión a najednou ve zpětném zrcátku vidím velmi rychle se přibližující světla. No týpek musel valit snad dvě kila. Sotva jsem stihl vrátit se do pravého pruhu idiot s polskou rz mě minul a ejhle z RSka se vyklubala dálniční kobra a piráta se jali stíhat. Ovšem k žádné honitbě nedošlo, polák zpomalil a asi v rychlosti 100 km/h se nechal vyprovázet policajtama. Já jsem je oba po chvíli předjel a říkal jsem si hurá, i přesto, že jsem dnes takových magorů viděl asi 100, aspoň jednomu to pirátění dneska neprojde. Za nějakou hodinku, mě onen týpek opět předjel podobnou rychlostí jako před tím. WTF?

Ale jo, přežili jsme, odnesli jsme si supr zážitky a za dva roky (ano, akce se opakuje ob dva roky) určitě pojedem znovu. Třeba se přidá i někdo z vás čtenářů ;o)

Pár mojich fotek a cizích z facebooku:

A ještě jedno souhrnné video:

Sraz se tradičně konal na tzv. Rematě. Remata je hotel s celou škálou zařízení od wellness, přes kongresové místnosti, bazén, tenis, bowling, bar až po skvělou restauraci. K hotelu patří i několik samostatných chatek rotroušených v perimetru 50 až 100 metrů a hlavně turistická ubytovna. A právě v této turistické ubytovně se náš sraz konal. Ubytovna letos přes zimu přošla kompletní rekonstrukcí. Kdo byl návštěvníkem jednoho z minulých ročníků, pamatuje si ten uniformní komunistický papundeklový styl, kde pobytem jakoby se vrátil o 20-30 let zpět. Toto je však už minulost a ubytováním si letos člověk připomněl spíš návštěvu luxusního středicka v Alpách.

Tak jako předchozí ročníky i letos jsem “vyvezl” sebe i celou rodinou. Plus přibral jsem i Lisiaka, kolegu z Brna. Tradičně jsme vyrazili s tříhodinovou ztrátou a po zadání destinace do GPSky se objevilo, že předpokládaný příjezd bude v devět hodin večer, což byla doba, do které se měla servírovat večeře. Holt není 250 km jako 250 km a okrsky to nejsou dálnice (i když po cestě jsem potkali pár takových, co si okrsku s dálnicí pletli). Nakonec se však cestovalo celkem dobře, obě mláďata byla během cestování v klidu, zvládli jsme 3 čůrací pauzy a klimatizace s GPS napomohly k celkovému komfortu jízdy.

Na místo jsme dorazili přesně v devět hodin jak GPSka odhadovala při odjezdu a zastihli jsme převážnou většinu návštěvníků venku na zápraží, kde popíjeli nebo „fajčili“. Hned se k nám vypravil Venox, organizátor a byl nadšený, že jsme to nakonec do devíti stihli. Prohodili jsme ještě pár vět o novým fáru a šlo se na logistiku. Ačkoliv byla budova komplet zrekonstruovaná, zamrzelo mně, že v kulturní místnosti bylo asi jen 6 stolů, přičemž žádný z nich nebyl prázdný. Musel jsem si jedno místo udělat a konečně zakotvit se svou kompaktní A600 sestavou. Vybrali jsme si pokoj (číslo 5 jako předešlé ročníky), sestavil jsem cestovní postýlku a hlavně dal vychladit piva. Nevím, co pili ostatní, ale já už prahnul po vychlazené plzničce. Za nedlouho po našem ubytování donesli z hotelu až k nám do ubytovny večeři. Jednalo se o obrovský tác jídla (salámy, zelenina, vejce, sýry, …) na obložení chlebů určené pro celé osazenstvo. Večer nám tedy krásně započal.

Během večera přijel ještě Falcon se svou ženou a roční dcerkou. Takže nejen, že se sál pomalu plnil lidmi a Amigami, ale i novou generací uživatelů. Každý se bavil s každým, zapojoval své mašiny a začlo se fungovat. Boris mi předal kompletně zrenovovanou A4000T a všem nám sdělil, že toto byla jeho poslední servisovaná Amiga. Opravy jsou vzhledem ke stáří a stavu Amig čím dál složitější a toto nelze dělat do nekonečna. Je to prostě tak a takový trend se dal předpokládat. Kéž by už někdo v brzké době vylezl s novou klasickou Amigou.

Program nebyl žádný a každý dělal co se mu líbilo. A větší části z nás se v pátek líbilo chlastání, lámali jsme do sebe pivko za druhým a bavili se u toho hraním, klábosením či sledováním demoscény. Sice jsem vydržel popíjet ze všech nejdéle (do půl šesté), ale kluci už měli náskok několika hodin než jsem přijel, holt “kdo pozdě chodí, sám sobě škodí”. Za páteční noc padla asi polovina pivních zásob. Blbec jsem si v rámci rodiny zamluvil spaní v horní části palandy a samozřejmě se mi tam nepovedlo vylézt. Zaparkoval jsem tedy tam, kde bylo trochu místa a to u dcerky na kraji její postele (chudáček). Ranní burcování k hromadnému odchodu na snídani jsem absolutně zaspal a probudilo mě až burcování druhé respektive k obědu.

Nelze jinak, než místní kuchaře pochválit. Opět vařili skvěle a slušné porce ;o) Též obsluha byla milá a bylo vidět, že si tu váží každého hosta i těch z chudších zemí mimo eurozónu. Každopádně pro toho, kdo nikdy nebyl na Amigapoint akci, jenom zrekapituluji, že na jídlo chodíme asi 100 metrů z naší turistické ubytovny do hotelové restaurace. Snídaně je takový samoobslužný výběr cereálií, zeleniny, salámů, šunky, sýrů, teplých párků, smažených a také vařených vajec, pečiva, kávy, čaje, … Člověk si nabere, co chce a v případě potřeby doplní. Obědy si jako skupina objednáme většinou dohromady, aby měl kuchař jednodušší práci. V čas oběda se pak celá skupina sebereme a v restauraci zasedneme společně k rezervovanému “soustolí”. Jedno z jídel jsem si obvzlášť pochvaloval a to zapékanou krkovičku s nivou a jablky k čemuž se podávala příloha rýže s bramborem (obojí dohromady). Byla to opravdu zajímavá kombinace chutí, musím si to někdy doma zkusit uvařit, bylo to velmi chutné.

Sobota už nebyla tak spontánní a už se tolik nechlastalo. Také několik lidí už během dne muselo odjet a nahradilo je několik nově příchozích. Povětšinou se celou dobu něco hrálo buď na Amigách a nebo jsme zkoušeli různé multiplayer hry na automatovém emulátoru. Já jsem více méně buď s někým debatoval, nebo jsem se staral o děcka zejména o Elenku a nebo seděl u Amigy a zkoušel, testoval, užíval si svého toweříka.

Ono nelze ani tak přesně chronologicky popsat jak akce probíhala, jelikož neměla žádný program a všichni si dělali, co chtěli. Spousta z nás si přijela hlavně odpočinout od práce, nadýchat čistého vzduchu, popít pivko, vínko s přáteli, dořešit osobně třeba nějaké věci, co si slíbili na fóru a někteří si i v klidu rádi pospali ;o) V neděli dopoledne se pomalu všichni rozprchli a naše česká výprava skončila v ubytovně jako poslední. Čekala nás dlouhá cesta a proto jsme si ještě zašli na výborný oběd a vyrazili až poté. Byla to hezká akce se skvělými lidmi aneb parádně strávený víkend s rodinou vlastní i Amigistickou ;o)

Děkuji všem za vytvoření skvělé a přátelské atmosféry a zejména díky organizátorovi za to, že vše bez chybičky zařídil a připravil.

Ve dnech 30. 4. – 3. 5. 2015 se v Brně uskutečnil další ročník akce RESETkání a myslím, že už mohu i prohlásit, že se konal na tradičním místě tedy v prostorách Centra pro sluchově postižené. I letos jsme využili termín svátku a uspořádali akci 4denní ve dvou místnostech.

Jako každý rok, jsem akci avizoval několik měsíců předem, tradičně vyhlásil compo soutěžní kategorie, aktualizoval web, ale letos se povedlo dokončit i invitation demo. Minulý rok jsem sám nedokázal dokončit Amigáckou demo pozvánku (v Karate enginu prostě stále tápu), naťuknul jsem tedy téma demo-invitation na Amigaportálu. Ochotně se nabídl DJM, že mi s pozvánkou pomůže a poté ještě Lisiak, že by taktéž něco zkusil. Rozhýbané scény jsme dali dohromady celkem rychle a v té době se zapojil i Nooly, který svou muzikou dal demu absolutní formu a styl. Poté jsme už jen ve spolupráci s klukama ze skupiny demo odladili k dokonalosti. S DJM a Noolym se mi svěle spolupracovalo a doufám, že jsem jim příliž nelezl na nervy s různými nápady a vylepšeními. I Lisiak dokončil svou pozvánku a nakonec jí měl díky lookemu doprovázanou hudbou. RESETkání 2015 se tedy může pyšnit dvěma pozvánkami, jednou neoficiální a druhou oficilání. Všem tvůrcům a spolutvůrcům velmi děkuji.

Samotný průběh akce se více méně nezměnil. Prostory jsou již tradičně rozděleny na hlučnou a tichou část. V té hlučné se promítá demoscéna a v té tiché se paří hry a herní turnaje. Ovšem snažíme se též rok co rok věci vylepšovat, učit se z nedostatků a chyb. Například letos jsme za technické pomoci Derrika zajistili rychlý internet. Pro zpestření pátečního večera jsme s Waynem připravili novinku v podobě znalostního Amiga kvízu. Ke kvízu samotnému se dostanu později. Naopak nepovedlo se mi do akce zprostředkovat dvě své Amigy, tudíž ten, kdo se náhodou těšil, že si osahá avizovanou Amigu 4000T, tak ten musel být zklamán.

Z technického a časového hlediska byla realtime demoprojekce provozována pouze na Amize. PC produkce se pouštěla jako video a tím jsem měl více času věnovat se návštěvníkům a své malé dcerce. V herní části jsem připravil A600 (020/33) s monitorem a A1200 (030/50) napojenou na projektor. Amigy byly naládováný gigabajty klasických her a kdokoliv si na nich mohl zahrát.

Přesto, že byla akce 4 denní a ve stejném termínu jako minulý rok, vyvíjela se letos úplně jinak. Bral jsem minulý rok jako mustr respektive očekával jsem, že ve čtvrtek a v pátek přijde minum lidí a v sobotu bude „narváno“. Ovšem letos to bylo naopak ;o) Už ve čtvrtek se objevilo docela dost lidí. V pátek přijeli další lidičky a připravené stoly se hezky zaplňovaly Amigama. Tentýž večer ale několik lidí odjelo a očekávaný sobotní nával se nekonal, ba naopak, zůstala nás asi polovina.

Ale zpět k pátku. Právě v pátek večer jsme se s Waynem rozhodli, že uskutečníme Amigácký kvíz, pač se nám zdálo, že lidí je dostatek a je ta nejpříhodnější doba. Jak se později ukázalo, zvolili jsme absolutně nejlepší dobu. Kvíz obsahoval otázky zhruba ze čtyř tématických celků: Amiga hry, Amiga historie, hardware a demoscéna. Wayne zakomponoval lehčí i těžší otázky, ale nejednalo se jen o čistě textová zadání. Otázky byly doplněny hudebním i obrázkovým obsahem. Kvízu se zůčastnila většina přítomných návštěvníků a myslím, že se docela bavili. Hlavní výhrou byla originální hra Ace Of Hearts (COLLECTORS EDITION CD v ceně 20 EUR). Kvíz vyhrál Killjoy, ale gentlemansky výhru přenechal druhému v pořadí Solarisovi. Jak jsem se už mínil, po kvízu několik návštěvníků odjelo a od té doby lidí jen a jen ubývalo.

Jak čtvrteční, tak i páteční večer a noc patřili zábavě, promítala se dema, popíjelo se a nebo se hrálo či klábosilo. Realtime projekce probíhala na Amize 4000 s 060 a zbytek byl připraven ve formě videa z PC, pač nová PC dema vyžadují hi-end mašinu a to já už pár let nemám. Co se popíjení týče, k dispozici jsme měli pivko plzeňskou 12ku, brněnskou 11ku a dva druhy cideru Kingswood. Pilo se hezky do nálady, nikdo to nepřehnal, nikdo nezlobil. Prostě večery byly pohodička.

Průběh soboty byl podobný jako každý jiný den, akorát se víc hrálo. Někteří se pokoušeli trénovat na SWOS turnaj a jiní hráli, co je baví. Každopádně večer patřil dvěma událostem, nejprve demoscene compu a poté herním turnajům. Minulý rok nám compo zachránila zahraniční produkce. Bez třech polských pixel obrázků by v soutěži byl jen jeden obrázek. Bez pomoci slovenské skupiny D.T.A bychom v Dynamic ART měli jen dva tuzemské příspěvky. Letos nás opět podržela zahraniční pomoc a takto to dopadlo:

ASCII ART	Soutěž zrušena, byl jen jeden zahraniční příspěvek, z česka nikdo nic nepřinesl, neposlal.
PHOTO ART	1. 2. 3. 4. V soutěži byly xpočátku pouze 2 příspěvky, proto opět proběhlo loudění fotek z mobilních telefonů účastníků a compo se rozrostlo o další 2 fotky.
MUSIC ART	Dva tuzemské příspěvky, přičemž Looke svůj tvořil na poslední chvíli, aby se mohl vůbec poprvé music competition vůbec konat (jěště jednou děkuji).
STATIC ART	1. 2. Jeden zahraniční pixel obrázek a můj narychlo renderovaný compofiller.
DYNAMIC ART	1.  2.  3.  Do nejprestižnější kategorie letos přišla dvě 256b intra za zahraničí a Lisiak4 je doplnil jeho dalším textovým demem, takže v soutěži byly dohromady 3 příspěvky.

Neodpustím si krátké zamyšlení nad nad podstatou democompo. Pokud vás můj názor na toto téma nezajímá, směle přeskočte na další odstavec, který se už zase věnuje samotné akci. Není náhodou už trochu mimo realitu pořádat democompo v dnešní době? Nepatří tyto soutěže ve tvorbě už dávno do propadliště dějin? Nejsou ty staré dobré časy už nadobro pryč? Dříve jsme na akce jezdili s již připraveným příspěvkem na disketě, disku, či CD a byla to defakto součást každé párty ukázat co dovedeme, utkat se s jinými v různých kategoriích tvorby a pobavit se při hodnocení. Ona samotná tvorba příspěvku není vlastně součástí akce, ale je to spíš taková příprava na akci a je to aktivita před akcí. Aktivita, tedy strávení několika hodin tvorbou a těšit se, co na to řeknou lidi v sobotu před plátnem. Když přijde na řadu democompo, ze všech návštěvníků se stanou porotci a i ti, co přispěli se navzájem hodnotí. Myslím si, že lidi rádi vidí kvalitní compo, složené jak z promakaných příspěvků, tak z humorných či originálních nápadů. Je to minimálně zpestření celé akce. Ale vidím to na ArtWay párty a vidím to i tady, u nás si už skoro nikdo nenajde za celičký rok pár hodin pro to něco vytvořit, vytvořit to zadarmo, pro potěchu či pobavení ostatních. A poučení? Pokud příští rok nějaké compo bude, tak ASCII a PHOTO kategorie zmizí, je mi trapně loudit 15 minut před compem fotky z mobilů. Nechám Music, Static a Dynamic, tedy tak, jako to bylo nazačátku a prostě uvidíme…

Přejděme raději k veselejšímu tématu respektive k herním turnajům. Letos se tradičně uskutečnil turnaj ve SWOS 96/97. Opět se rozlosoval pavouk o osmi hráčích (týmech) a postupně se dospělo až do finále. Do finále se probojovali KaVi a KillJ0Y a druhý jmenovaný nakonec zvítězil. Druhý turnal však byla na RESETkání novinka, jednalo se o tenisový turnaj ve hře Super Tennis Champs (zábavnost jsme si vyzkoušeli před půl rokem na zimní ArtWay). Hrály se čtyřhry, pač jsou zábavnější. A aby to nebylo tak jednoduché, rozlosovaly se jak zápasy, tak i jednotliví hráči do dvojic, kteří se spolu pak museli během ostrého zápasu sehrát. Někteří to prožívali hodně, někteří méně, ale myslím, že o zábavu bylo dokonale postaráno. Ve finále dvojice Wayne-Jax a zdolali dvojici Dedy-KaVi. Z celého RESETkání nechť neupadne v zapomnění hláška „Hrajte to všechno na plešouna“.

O tématu návštěvnosti a vstupného se napsalo mnoho. Prachy dneska hýbou světem, rozvracejí rodiny, dělají z přátel nepřátele, ale také zajišťují, aby se akce jako RESETkání vůbec konaly. Po experimentech s dobrovolným vstupným v minulých letech jsme letos měli jednoduchou rovnici, každý kdo pomohl s organizací měl vstup zdarma, po ostatních jsem chtěl vstupné 250 korun. I přes nízkou účast se náklady plus-mínus vrátily. Takže asi tak.

Děkuji všem zůčastněným za účast, podporu a všem spoluorganizátorům za pomoc a ochotu. Nedokážu v tuto chvíli slíbit, jestli bude další ročník, krom hezkých věcí se udály i věci nehezké. Budete ale za včasu informováni.

V jakém pořadí kdo přijel už nevím, ale bylo nás nakonec sedm statečných (Wayne, KillJ0Y, s4r, Hanz, Derrik, eKe a já(ck-3d). Bohužel můj brácha Jax z rodinných důvodů nedorazil Pokud někdo nedorazil z finančních důvodů, je to pitomost, vstupné bylo zdarma respektive akci zatáhnul Wayne. Je to z tohoto pohledu ojedinělá akce v čechách, kterou si z finančně může dovolit „opravdu, ale opravdu“ každý.

Minulý rok jsme měli novinku, veliké repráky, které okořenili již tak skvělou ArtWayovskou atmosféru. Derrik s Hanzem přivezli repráky i letos a navíc ještě jeden projektor. Na stolech nechyběly Amigy, joysticky, piva, brambůrky, energeťáky, … Na zemi a pod stoly se válely připravené spacáky, někdo si sestavil provizorní postel ze židlí, jiní nafoukli matrace. Na učitelském stupínku před tabulí bylo tradičně rozestavěné vybavení pořadatelů a z reproduktorů selinuly tóny Waynových hudebních setů (mixy Amiga klasik, dnb od Mufflera, apod…). Prostě kdo kdy byl na ArtWay, ví, o čem mluvím.

Den patřil zejména hraním her a letošní hlavní zajímavostí byla hra Bliztbombers, jenže v takovém dost netradičním módu. Tato hra totiž obsahuje Superhires mapy, jež dovolují hraní až 8mi hráčů najednou. Hra navíc umožňuje síťovou hru po null modemu a onen Superhires lze rozložit napůl mezi dvě Amigy. Pokud se nastaví, že každá Amiga zobrazuje polovinu mapy a zobrazovací jednotky dáte těsně vedle sebe, výsledkem je úplný widescreen. Vyzkoušené jsme to měli již s monitory, ale letos se organizátorům poprvé povedlo zařídit dva projektory. Kluci museli dlouze tunit postavení, focus, barvy různorodých projektorů, ale nakonec to vyladili co nejlépe mohli. Byla to supr zábava a snad jen kdyby nechyběl ten osmý hráč, to by se pak dalo nazvat jako dokonalé. Kdo to celé vyhrál nevím (že by Wayne?), ale byla to totální sranda.

Dále jsme hráli Strangers v módu Gangwars and Deathmatch. Znáte to, čím víc postaviček se pere, tím větší zábava. Když nestačí kopy a pěsti, jistě přijde vhod opodál ležící kladivo, či sekera. Pokud se zadaří chytnout někoho zazadu, kolega z gangu má tímto exkluzivní možnost bez odporu upravit protivníkovi fasádu. Jakmile nás hromadné bitky přestaly bavit, pokračovali Wayne s Killjoyem v herní kampani a my se s pivkem v ruce dívali. Bylo zajímavé sledovat, jak se kluci postupně probojovávali do posledního kola a stejně tak bylo zajímavé sledovat jejich nepovedené pokusy, obzlášť pokud byly zakončeny fatalitkami bossů.

Poté se čtyři z nás vyřádili v klasické autíčkové vystrkovačce Burnout, kterou netřeba více představovat. Herní den ovšem vyvrcholil novinkou a to hrou zvanou Super Tennis Champs. Novinkou proto, že tuto hru jsme na ArtWaY párty hráli úplně poprvé. Nejprve jsme si dal ze srandy setík čtyřhry, ale začlo nás to bavit, postupně jsme prostřídali všechny povrchy a spoustu různých hráčů a nakonec zahráli dva zápasy na tři výtězné. Bohužel pro mě a Wayna, oba zápasy nakonec vždy vyhrála dvojice KillJ0Y a Derrikem (i když moc nezbývalo). To znamená jediné, příští ArtWaY bude odveta ;o)

Tak jako k dokonalosti Blitz Bombers chyběl osmý hráč, k dokonalosti večerní a noční demoshow chyběla maličkost a to funkčnost jednoho ze dvojice velkých repro, které dovezli kluci. Měli jsme tedy takový hybridní sound system složený z původní hi-fi soustavy a jedné z velkých repro-beden. Hrálo to dobře, ale minule, když hrály obě bedny, to bylo lepší. Každopádně Wayne jako vždycky vybíral super kousky z letošní produkce, z produkce minulých i dávnějších let. Každý si přišel na své.

Donesl jsem nějaké pití na přípitek narození mého synka a tak po pár pivkách, panákách Metaxy, Becherovky, Whisky, … nálada exponenciálně rostla. Někteří z nás si u demíček trochu zablbli na placu a někteří s usměvěm sledovali plátno a pokyvovali. Všichni jsem si to skvěle užívali.

Nebudu taky popisovat jak jsme chodili na jídlo, jak jsme se loučili, apod… Celou akci bych shrnul do jediné věty: Byla to sice malá párty, ale zato ve velkém stylu. Díky organizátorů, už teď se těším na další ročníky. Snad budou…

Video hry Blitzbombers na dvou projektorech:

Hala byla otevřená od pátečního dopoledne, ale první návštěvníci začali přicházet až během odpoledne. Já jsem jel z Brna, po cestě vyložil rodinu u partnerčiných rodičů a po krátkém občerstvení pokračoval směr Tahov. Na párty již čekal Wayne a můj brácha Jax se svou ženou. Krátce po mně dorazila severská výprava Derrik + eKe s překvapením. I další na sebe nedali dlouho čekat, dorazil Factor6 a rovnou ze šichty KillJ0Y spoluorganizátor akce. Snad se nemýlím, ale poslední dva kolegové MarK a Uzeroniq dorazili až v sobotu.

Po hodině aklimatizace jsem začal sestavovat přivezené Amigy, jedna byla pro mě a jedna pro bráchu (však je na čase, aby si už také jednu pořídil). Při zapnutí jsem zjistil že monitor C1084S nemá rád nižší než pokojovou teplotu a tak obraz chvilku poskakoval než se ohřál. Když se monitor aklimatizoval a obraz přestal poskakovat, předal jsem bráchovi připravenou A1200 s 060, aby si mohl po delší době opět zapařit své oblíbené hry. Pro sebe jsem měl A1200 s PPC a Bvisionem, již zadeklovanou, na které jsem měl v připraveném časovém okýnku pouštět PPC dema na projektoru.

Překvapení, které dovezl Derrik a eKe, byla velká reprosoustava, kterou kluci během hodinky vyladili a připojili k Amize (repráky jsou prý používané při technopárty Czechtek a podobných). Vylazením myslím to, že strop hlasitosti a intenzity basů limitovalo chvění skleněných výplní prázdné knihovny. Uši si po nějakém čase zvykly a pak už to bylo OK. Když jsem v průběhu párty zjistil, že mi u některých PowerPC dem padá AHI, mohl jsem AHi testovat jen čase ticha mezi demy, jinak jsem od sebe neslyšel ani ň ;o)

Každopádně Wayne měl skvěle připravený výběr letošních demo pecek a i když se velká část publika zaobírala hraním, programováním, tvorbou, nebo v mém případě optimalizací WOS a W3D, nabušená muzika, skvělá projekce a perfektní Waynův mix tvořil příjemnou atmosféru. Wayne nehrál jen nadupaná dema, ale také zamířil do dob před 20ti lety a prezentoval kousky, které jej a jeho bratra očarovaly a již tenkrát jim ukázaly co je to demoscéna (no to já si v té době hrál ještě s Legem).

Jak je zvykem u Amigáckých akcích, první den se dlouho vydrží a my fungovali tak do 4 ráno. Večerní program byl na každém z nás, někdo hrál (já zkoušel PPC hry, brácha Slamtilt, AB3D, …), Derrik zprovozňoval CF na A600, Factor6 skládal hudbu a další ani nevím… S Jaxem jsme si ještě před akcí slíbili, že jednu noc propaříme u Settlersů a ta páteční padla právě za oběť Osadníkům (musím uznat, letos mi to brácha nandal). Snažil jsem se vydržet co nejdéle vzhůru, aby se ostatní mohli alespoň chvíli v klidu vyspat, než nastoupím já se svou Husqarnou (= hrozně chrápu).

Ráno (skoro v poledne kolem 11té) jsem se vzbudil a nešlo přeslechnout eKeho komentář o virtuální haldě dříví, kterou jsem během svého spaní naštípal. V té době se na akci již nacházeli MarK a Uzeroniq, kteří uzavřeli celkový počet návštěvníků na 10. A jak to tak bývá, vstal jsem zrovna do doby, kdy se začal plánovat oběd. Po špatných zkušenostech v minulém roce s restaurací “Ve zdi” (tedy “U tří rybiček”) jsme se kupodivu rozhodli dát jim ještě šanci a opět se tam vypravili (však je to nejbližší hospoda, co by kamenem dohodil). Jídelní menu nebylo zrovna pestré, skládalo se z 95% ze smažených jídel. Factor6 marně hledal vařený brambor jako přílohu k vybranému smaženému hermelínu a proto se pro jistotu ještě zeptal číšnice. “Brambory nevedeme”, odpověděla jinak celkem příjemná číšnice a na otázku z čeho jsou tedy vyrobené Americké brambory, dostal odpověď, že se jedná o zmražené polotovary. Factor6 nakonec změnil objednávku na česnečku a halušky s bryndzou. My ostatní dostali smažáky, hrstku kroket a k nim jedno malé cherry rajčátko se zapíchnutou petrželkou na obrovském a tedy poloprázdném talíři (odsud by Polreich asi utekl).

Chuť jsme si po obědě spravili několika plechy plzně a pokračovali v zábavných činnostech. MarK nám ukázal na plátně stav hry Chaos Guns a my se ho vyptávali na všelicos, co bychom od hry očekávali v porovnání s tituly, které již známe (krom Chaos Engine a Hired guns mám na mysli You only live twice a Brutal Homicide). Mezitím Jax se s kamennou tváří prokousával level za levelem v Alien Breed 3D a Derrik s eKem rozjeli po síti stařičký Starcraft (na PC notebookách).

Chaos Guns nás herně navnadila a tak jsme se rozhodli dát nějaký multiplayer na plátně. Vybrali jsme Blitz Bombers po seriáku na dvou Amigách tedy hraní v 8mi lidech. Kupodivu po menším laborování jsme to rozjeli a i když se nám nepodařilo přemluvit lidi do maximálního počtu ámi hráčů (báli se asi Wayna po jeho god-like výkonech na Prase párty), tak i v šesti jsme si užili dost zábavy. Poté jsme se v podobném duchu (dvě Amigy po seriáku) pokoušeli rozjet i hru Xtreme Racing, kde jsme však již úspěšní nebyli. Tak jsme toho nechali a dali Burnout ve čtyřech, to je ověřená jistota dlouhodobé zábavy. Já nehrál, já se bavil a v duchu vymýšlel vlastní mapky do Burnoutu pro blížící se RESETkání ;o) Během soboty odpoledne pak Factor6 a Uzeroniq odjeli.

Propařené odpoledne jsme chtěli uzavřít večeří. Kdosi přišel s nápadem zkusit “ve zdi” místo smažených polotovarů jejich nabízenou pizzu. Lenost chodit někam dál zvítězila a tak jsme “tam” šli zase a vybrali si porůznu několik pizz z asi 15ti druhů v cenových relacích 100-130 korun. Na pršut, mozarelu, gorgonzolu, či parmezán ihned zapomeňte, na pizzách byl klasický šunkový salám či anglická z Tesca, posypané to bylo eidamem a vrcholem byl všudypřítomný rozpuštěný taveňák. No jíst se to dalo, ale za ty prachy tedy hrůza.

V hale u Amig zbylo ještě pár plechů z Jaxovy zásoby, tak jsme to hned spláchli dvanáctkou a přišlo na řadu opět promítání dem a inter, přičemž jistý kus času měla běžet PPC dema a intra z mého stroje. Na Waynovo přání jsem pustil několikrát Kheshkhash a pak pokračoval několika dalšími PPC peckami do brzkých ranní hodin až šli všichni postupně spát. Dal jsem jim chvilku náskok a pak šel chrápat taky.

Ráno, respektive tradičně skoro v poledne mě probudilo loučení MarKa, mého bráchy a jeho ženy. Ach jo, zase neděle, všichni už sklízeli a to je vždycky takový smutný pocit :o( Zůstali jsme jen já, Wayne, KillJ0Y, eKe a Derrik. Mně balení trvalo nejdéle, ale prý nebylo kam spěchat, po nás ohlášená akce byla prý zrušena (sraz Jehovistů). Proto jsem naládování auta nechal až po tradiním rozlučkovém obědě. Ta se většinou dělá v restauraci Baileys, se kterou máme jen dobré zkušenosti (bohužel je na druhém konci Tachova a tak tam jezdíváme auty). Smutná nálada se spravila díky dobrému jídlu. Rozloučili jsme se s Derrikem a eKem a pokračovali ve třech zpátky na party place uklidit stoly, židle a naládovat věcmi poslední naše auta. Akci ArtWay Winter Party 2013 jsme završili čajem o páté, který nám připravila maminka Wayna a KillJOYe a poté vyrazili duševně odpočatí a fyzicky unavení do svých domovů.