Včera (15.6.2015) jsem se s rodinou vrátil ze slovenského Amiga srazu Amiga Point 2015. A protože jsem plný krásných dojmů, řekl jsem si, že bych mohl napsat krátký report.
Sraz se tradičně konal na tzv. Rematě. Remata je hotel s celou škálou zařízení od wellness, přes kongresové místnosti, bazén, tenis, bowling, bar až po skvělou restauraci. K hotelu patří i několik samostatných chatek rotroušených v perimetru 50 až 100 metrů a hlavně turistická ubytovna. A právě v této turistické ubytovně se náš sraz konal. Ubytovna letos přes zimu přošla kompletní rekonstrukcí. Kdo byl návštěvníkem jednoho z minulých ročníků, pamatuje si ten uniformní komunistický papundeklový styl, kde pobytem jakoby se vrátil o 20-30 let zpět. Toto je však už minulost a ubytováním si letos člověk připomněl spíš návštěvu luxusního středicka v Alpách.
Tak jako předchozí ročníky i letos jsem “vyvezl” sebe i celou rodinou. Plus přibral jsem i Lisiaka, kolegu z Brna. Tradičně jsme vyrazili s tříhodinovou ztrátou a po zadání destinace do GPSky se objevilo, že předpokládaný příjezd bude v devět hodin večer, což byla doba, do které se měla servírovat večeře. Holt není 250 km jako 250 km a okrsky to nejsou dálnice (i když po cestě jsem potkali pár takových, co si okrsku s dálnicí pletli). Nakonec se však cestovalo celkem dobře, obě mláďata byla během cestování v klidu, zvládli jsme 3 čůrací pauzy a klimatizace s GPS napomohly k celkovému komfortu jízdy.
Na místo jsme dorazili přesně v devět hodin jak GPSka odhadovala při odjezdu a zastihli jsme převážnou většinu návštěvníků venku na zápraží, kde popíjeli nebo „fajčili“. Hned se k nám vypravil Venox, organizátor a byl nadšený, že jsme to nakonec do devíti stihli. Prohodili jsme ještě pár vět o novým fáru a šlo se na logistiku. Ačkoliv byla budova komplet zrekonstruovaná, zamrzelo mně, že v kulturní místnosti bylo asi jen 6 stolů, přičemž žádný z nich nebyl prázdný. Musel jsem si jedno místo udělat a konečně zakotvit se svou kompaktní A600 sestavou. Vybrali jsme si pokoj (číslo 5 jako předešlé ročníky), sestavil jsem cestovní postýlku a hlavně dal vychladit piva. Nevím, co pili ostatní, ale já už prahnul po vychlazené plzničce. Za nedlouho po našem ubytování donesli z hotelu až k nám do ubytovny večeři. Jednalo se o obrovský tác jídla (salámy, zelenina, vejce, sýry, …) na obložení chlebů určené pro celé osazenstvo. Večer nám tedy krásně započal.
Během večera přijel ještě Falcon se svou ženou a roční dcerkou. Takže nejen, že se sál pomalu plnil lidmi a Amigami, ale i novou generací uživatelů. Každý se bavil s každým, zapojoval své mašiny a začlo se fungovat. Boris mi předal kompletně zrenovovanou A4000T a všem nám sdělil, že toto byla jeho poslední servisovaná Amiga. Opravy jsou vzhledem ke stáří a stavu Amig čím dál složitější a toto nelze dělat do nekonečna. Je to prostě tak a takový trend se dal předpokládat. Kéž by už někdo v brzké době vylezl s novou klasickou Amigou.
Program nebyl žádný a každý dělal co se mu líbilo. A větší části z nás se v pátek líbilo chlastání, lámali jsme do sebe pivko za druhým a bavili se u toho hraním, klábosením či sledováním demoscény. Sice jsem vydržel popíjet ze všech nejdéle (do půl šesté), ale kluci už měli náskok několika hodin než jsem přijel, holt “kdo pozdě chodí, sám sobě škodí”. Za páteční noc padla asi polovina pivních zásob. Blbec jsem si v rámci rodiny zamluvil spaní v horní části palandy a samozřejmě se mi tam nepovedlo vylézt. Zaparkoval jsem tedy tam, kde bylo trochu místa a to u dcerky na kraji její postele (chudáček). Ranní burcování k hromadnému odchodu na snídani jsem absolutně zaspal a probudilo mě až burcování druhé respektive k obědu.
Nelze jinak, než místní kuchaře pochválit. Opět vařili skvěle a slušné porce ;o) Též obsluha byla milá a bylo vidět, že si tu váží každého hosta i těch z chudších zemí mimo eurozónu. Každopádně pro toho, kdo nikdy nebyl na Amigapoint akci, jenom zrekapituluji, že na jídlo chodíme asi 100 metrů z naší turistické ubytovny do hotelové restaurace. Snídaně je takový samoobslužný výběr cereálií, zeleniny, salámů, šunky, sýrů, teplých párků, smažených a také vařených vajec, pečiva, kávy, čaje, … Člověk si nabere, co chce a v případě potřeby doplní. Obědy si jako skupina objednáme většinou dohromady, aby měl kuchař jednodušší práci. V čas oběda se pak celá skupina sebereme a v restauraci zasedneme společně k rezervovanému “soustolí”. Jedno z jídel jsem si obvzlášť pochvaloval a to zapékanou krkovičku s nivou a jablky k čemuž se podávala příloha rýže s bramborem (obojí dohromady). Byla to opravdu zajímavá kombinace chutí, musím si to někdy doma zkusit uvařit, bylo to velmi chutné.
Sobota už nebyla tak spontánní a už se tolik nechlastalo. Také několik lidí už během dne muselo odjet a nahradilo je několik nově příchozích. Povětšinou se celou dobu něco hrálo buď na Amigách a nebo jsme zkoušeli různé multiplayer hry na automatovém emulátoru. Já jsem více méně buď s někým debatoval, nebo jsem se staral o děcka zejména o Elenku a nebo seděl u Amigy a zkoušel, testoval, užíval si svého toweříka.
Ono nelze ani tak přesně chronologicky popsat jak akce probíhala, jelikož neměla žádný program a všichni si dělali, co chtěli. Spousta z nás si přijela hlavně odpočinout od práce, nadýchat čistého vzduchu, popít pivko, vínko s přáteli, dořešit osobně třeba nějaké věci, co si slíbili na fóru a někteří si i v klidu rádi pospali ;o) V neděli dopoledne se pomalu všichni rozprchli a naše česká výprava skončila v ubytovně jako poslední. Čekala nás dlouhá cesta a proto jsme si ještě zašli na výborný oběd a vyrazili až poté. Byla to hezká akce se skvělými lidmi aneb parádně strávený víkend s rodinou vlastní i Amigistickou ;o)
Děkuji všem za vytvoření skvělé a přátelské atmosféry a zejména díky organizátorovi za to, že vše bez chybičky zařídil a připravil.